Je celá řada klišé, která už říkáme s naprostou samozřejmostí, aniž bychom uvažovali o jejich významu nebo dokonce pravdivosti. Jedno rčení, které se neprávem ujalo, je to o napoleonském komplexu. Jistě každý už někdy slyšel o jedné vlastnosti, která velmi trápila Napoleona Bonaparte, a nakonec ho vlastně dovedla až na vrchol.

·        Jelikož byl velice malého vzrůstu, snažil se tento nedostatek kompenzovat velkou ctižádostí.
·        Vedlejším účinkem byla jeho vzteklost a nezvladatelnost.
Přitom byl Napoleon naprosto normálního vzrůstu. Skoro naopak. Byl v kategorii těch vyšších.V době, kdy sto šedesát pět centimetrů bylo u mužů standardem, měřil Napoleon o pět centimetrů více. Jak je tedy možné, že si dodnes myslíme, že byl malý? Může to mít dvě příčiny.
1.     Způsobil to špatný překlad francouzských slov – „Malý kaprál.“ Ve francouzštině se jednalo o hodnost, v překladu o tělesnou výšku.
2.     Jeho osobní stráž tvořili muži, kteří měli nadprůměrnou výšku. Mohl tedy mezi nimi působit menší.

Menší muži jsou klidnější

Pokud bychom to vzali logicky, Napoleon nemohl mít ze své výšky rozhodně komplex. Žádný muž, který trpí „napoleonským komplexem“ nesnese vedle sebe vyšší osoby. Jeho osobní stráž by tedy nebyla tak vysoká. A víte, co rozzlobí muže, kteří jsou malí postavou? To, že jim každý tento komplex vnucuje. Jakmile se někde objeví muž, který se chce stát politikem, a ještě k tomu je více temperamentní, už se vynoří někdo, kdo určí jeho diagnózu.

Musí to být docela nepříjemné. A přitom je tolik vysokých mužů, kteří dělají politiku a jsou to ještě ke všemu pěkní vzteklouni. Jenže u nich se to přehlíží, protože se nedají nikam zaškatulkovat. Vědecké (možná i nevědecké) průzkumy prokázaly, že vzteklost můžeme více vysledovat u mužů s vyšší tělesnou výškou. Že by se ti menší uměli lépe ovládat?